Dva hlavní proudy současnosti – umění pracující bezprostředně se zvukem i tvorba pro interprety, která přesahuje navyklé konvence, jsou ve skutečnosti dvěma aspekty téhož: společnou je snaha vymanit se z měšťácké koncepce hudby jako pouhého symbolu „kulturnosti“ a dosáhnout změny vnímání. Změní-li se vnímání, změní se i myšlení – změní-li se myšlení, změní se i život.

Dramaturgická koncepce využívá příležitosti velké výstavy soundartu Hermovo ucho, kterou pořádá od března do dubna Dům umění města Brna. Umělci slovutných jmen (Gordon Monahan, Don Ritter, Jon Rose, Keith Rowe, Hans W. Koch), kteří zde budou vystavovat, vystoupí zároveň jako součást svých zvukových instalací v Domě pánů z Kunštátu.
Druhý pól představuje komponovaná hudba v podání špičkového kanadského souboru Quatuor Bozzini, kteří vystoupí na dvou rozdílně pojatých koncertech: na prvním představí převážně hudbu amerického kontinentu a také premiéru nového díla radikálního německého minimalisty Ernstalbrechta Stieblera, na druhém pak předvedou výsledky své práce se studenty JAMU, včetně české premiéry neobyčejné prostorové skladby Jamese Tenneyho „...in a large open space ...“.
Určité vyrovnání těchto extrémů a zároveň osobitá pojetí přinášejí dva berlínské soubory: trio phono_phono, kde jsou akustické nástroje zpracovávány elektronicky do podoby, která slučuje přísnou kompozici s improvizací a klarinetové duo The International Nothing, jenž představí vlastní důsledně akustické kompozice daleko překračující běžné pojetí nástrojové hry.