V průběhu dvacátého století byla Nová hudba pociťována spíše jako "import" a obtížně hledala styčné body s tradičním "českým muzikantstvím". Pro nastupující mladou generaci je však mnohem přirozenější spojit svoje cítění s aktuálním světovým vývojem. Naši hudebníci se tak podílejí na vzrušujícím dobrodružství hledání nového hudebního jazyka.
   Česká hudba není nějaký od světa izolovaný jev. Tento fakt byl ideology minulosti často zastírán a česká hudba byla stavěna do nesmyslného protikladu ke všemu ostatnímu.
   Neoprávněné zneužívání Smetanova jména (jak reakčními kruhy české buržoazie, tak Nejedlého politikou) a záměrné vytváření iluzí a mýtů v konečném důsledku sehrálo pro rozvoj české hudby spíše negativní roli. Vždyť právě velikáni české hudby vyrůstali v důvěrném kontaktu s hudbou jiných zemí, jejíž podněty přijímali a přetvářeli - a také byli světem přijati! Mnozí čeští hudebníci působili (a mnozí dodnes působí) v cizím prostředí.
   Hudba nezná hranic a je významným prostředkem mezikulturní výměny. Mannheimská škola, z níž vyrostl vídeňský klasicismus, byla tvořena Čechy; Smetanovy charakteristicky "české" obraty pocházejí od Franze Schuberta, který ovšem mnohé přebral od vídeňských mistrů českého původu - a ti zase vycházeli z lidového prostředí, v němž byl český a německý živel hodně promíšen. (Ostatně mnohé "typicky české" či "středoevropské" melodie najdeme i v lidové hudbě Britských ostrovů.)
   Hudba je předmětem mezilidské interakce. Právě vzájemné působení dává vyniknout osobitým odlišnostem: Dvořák se stal velkým českým skladatelem až v Americe, Janáček je nejvíce přijímán Angličany ...
   Skutečná krize české hudby vznikla až ze snahy uměle se uzavřít světu: "železná opona" roku 1948 a husákovská "normalizace" zadusily mnoho talentů a také vyhnaly ze země řadu hudebníků, bez kterých byla pak domácí kultura výrazně oslabena.
   Následkem toho byla i Nová hudba pociťována spíše jako "import" a obtížně hledala styčné body s tradičním "českým muzikantstvím". (Ostatně ani do dneška nezdomácněla v našem hudebním školství ...) Radikální osobnosti byly buď umlčovány nebo okolnostmi přinuceny hledat působiště v emigraci.
   Pro nastupující mladou generaci je však už mnohem přirozenější spojit svoje cítění s aktuálním světovým vývojem. Naši hudebníci se tak podílejí na vzrušujícím dobrodružství hledání nového hudebního jazyka.
   Cílem Expozice nové hudby je ukazovat soudobé hudební dění v mezinárodním kontextu. Jejím příspěvkem k Roku české hudby je přinést nové podněty, které by rozvlnily stojaté vody našeho hudebního života.

   Německá houslistka, skladatelka a improvizátorka - "Jimi Hendrix houslí" - hraje kromě skladeb z CD Wassermonde - také svérázné variace na moravské lidové písně ze sbírek Anežky Kyselové, Hynka Bíma a Leoše Janáčka.

   Flétnista a skladatel Petr Kotík patřil v šedesátých letech k prvním a nejdůležitějším protagonistům Nové hudby u nás. Po svém odchodu do USA (1969) pevně zakotvil na hudební scéně New Yorku. V posledních letech se k nám vracívá jako organizátor Ostravských dnů nové hudby a vystupuje také jako dirigent. Ve svém nejnovějším skladatelském vývoji přikročil ke zhudebňování textu Vladimíra Vančury Obrazy z dějin národa českého.
   Jako instrumentalista napojený na přední osobnosti světové avantgardy vzdává poctu dvěma z nejosobitějších amerických skladatelů - Christianu Wolffovi a Mortonu Feldmanovi.
   Koncert se koná ve spolupráci s Ostravským centrem nové hudby a za finanční podpory Velvyslanectví Spojenych států amerických v Praze.

   V souboru Konvergence se sbíhají snahy tvůrčí i hráčské. Mladí skladatelé jsou si navzájem interprety. Po dlouhé době přichází generační výpověď autorů, kteří sdílejí společné názory.
   Skladatelé sami zároveň tvoří i jádro souboru. Součástí jejich uměleckého manifestu je také uvádění významných skladeb světového repertoáru.

   Navzdory svému mládí patří Gareth Davis k velmi respektovaným a vyhledávaným hráčům. Ve svém sólovém vystoupení často kombinuje živou hru se zvukovým záznamem. Patří k těm zahraničním hudebníkům, kteří se mohou pyšnit i znalostí české hudby.

   Arditti Quartet není třeba představovat - už po léta znamená interpretační špičku soudobé hudby. Jakkoliv jsou jeho členové dávají vrcholně zdatnými sólisty, věnují se především souborové hře. Na rozdíl od mnoha proslavených umělců, dávají rádi své mimořádné schopnosti do služby dosud neprosazeným autorům. Pro náš festival připravili - kromě velkých kvartetních děl dvacátého století - také několik premiér českých skladatelů.